Na druhou motokárovou jízdu jsem šel už s odvážnou a natěšenou náladou. Nemohl jsem se dočkat, až si opět sednu do té skvělé motorové „mašiny“, jež byla označena startovním číslem sedm. Jediné, z čehož jsem měl trochu strach, byla myšlenka neprojet rovně zatáčkou přímo do pneumatik, které ohraničovaly trať. Po prvním zahřívacím kole jsem se snažil mít plynový pedál sešlápnutý všude, kde mohu. Občas jsem pocítil lehká smýknutí motokáry, která byla menší ztrátou času. Do každé zatáčky jsem jinak vjížděl s odhodlaností být rychlý, a to se mi také dařilo. Mé časy se zlepšovaly oproti mojí první jízdě a já se cítil neporazitelný. V ten moment, kdy jsem se podíval na časy z této jízdy, byl jsem nadšený. Nejlepší čas z mé první jízdy byl okolo jedné minuty a osmi vteřin na kolo, zato dnes jsem zrychlil zhruba o devatenáct sekund, v čase okolo čtyřiceti devíti sekund. Tuto druhou jízdu v motokáře na autodromu ve Vysokém Mýtě jsem si moc užil. Nemohl jsem se také dočkat, až do té parádní mašiny naskočím znovu.
