Na druhou motokárovou jízdu jsem vyrazil už s odvážnou a natěšenou náladou. Nemohl jsem se dočkat, až si opět sednu do té skvělé motorové „mašiny“, jež byla označena startovním číslem sedm. Jediné z čehož jsem měl trochu strach, byla myšlenka neprojet rovně zatáčkou přímo do pneumatik, které ohraničovaly trať. Po prvním zahřívacím kole jsem se snažil mít plynový pedál sešlápnutý všude, kde mohu. Občas jsem pocítil lehká smýknutí motokáry, která byla menší ztrátou času. Do každé zatáčky jsem jinak vjížděl s odhodlaností být rychlý. A to se mi také dařilo. Mé časy se zlepšovaly oproti mojí první jízdě a já se cítil neporazitelný. Domníval jsem se, že mohu vyzvat kohokoliv, to jsem se samozřejmě mýlil. Ale v ten moment, kdy jsem se podíval na časy z této jízdy, jsem byl nadšený. Nejlepší časy z mé minulé jízdy byl okolo jedné minuty a osmi vteřin na kolo, zato dnes jsem zrychlil zhruba o devatenáct sekund. Zajel jsem kolo v čase 49,99 s. Důvod k radosti jsem rozhodně měl, tento čas byl o pouhých 20 s horší něž rekord trati :-))) Tuto druhou jízdu v motokáře na autodromu ve Vysokém Mýtě jsem si moc užil. Nemohl jsem se také dočkat, až do té parádní mašiny naskočím znovu.
Menu
