Když jsme dorazili zhruba ve 14h do Třince na okruh Steel Ring, tak bylo velmi obtížné najít místo k zaparkování našeho vozidla. Tentokrát jsme motokáru převezli na vozíku taženým dědovou vínově zbarvenou Škodou Octavia.
Potom, co se tátovi konečně povedlo zjistit, kde je vhodné místo k zaparkování, vystoupili jsme z auta. Venku už od parkoviště byly slyšet zvuky motorů motokár i motorek, které zde měly vyhrazené místo pro jízdu pouze každou hodinu, zato velké a malé motokáry se zde v jízdách střídaly každých 15 min. Dále zde bylo slyšet vydatné hučení zde tradičních třineckých železáren.
Prvně jsme se rychle vrhli na vyložení motokáry z vozíku, jelikož nám za patnáct minut už začínala důležitá první seznamovací jízda s tratí. Ze začátku jsme jenom namazali řetěz, dolili benzín a táta obstaral nutnou registraci do dnešního tréninkového dne. Pneumatiky jsme zatím ponechali od značky Vega, které se v závodech u kategorie Easykart 60 nesmějí používat, ale pro úvod zde stačily. Já se mezitím převlékl do závodnické „výstroje“. V okamžik, kdy bylo vše obstaráno, mohli jsme vyrazit s motokárou k okruhu. Motokár a závodníků zde bylo dost, kteří měli zájem o to si trať vyzkoušet. My jsme s tátou položili Easynu na zem a já čekal na signál, kdy budu moci vyjet na trať.
Na trať nás o chvilku později vyjelo okolo 10 motokár, z Čech jsem byl jediný, ostatní jezdci přijeli s Rotaxy z Polska. Při prvním kole určeném k zahřátí pneumatik jsem se seznamoval s tratí a různými technickými sekcemi. Trať ve Třinci je mnohem klikatější a techničtější než autodrom ve Vysokém Mýtě, což může být dobré k trénování. Hned po prvním kole jsem zkusil jet tak dobře a tak rychle, jak jsem uměl.
Po první mírné šikaně následuje velmi rychlá sekce okruhu, v níž je trať rozdělena do tří krátkých rovinek a tří doprava směřujících zatáček. To celé se projíždí pod plným plynem. Poté přichází první prudká zatáčka, do níž se výrazně brzdí. Na ní navazuje mini rovinka zakončena levotočivou zatáčkou, ze které se vyjíždí na krátkou rovinku. Zde se opět vydatně brzdí a přichází průjezd 180° zatáčkou směřující doleva. Na konci následující rovinky se nachází pravotočivá zatáčka, z níž se vjíždí do druhé tentokrát už trochu prudší šikany. Tam přichází další prudké brzdění a série dvou zatáček, v nichž by nemělo dojít k chybě, aby výjezd na po nich navazující zadní rovinku byl rychlý a neztratilo se příliš moc času. Do závěrečné části okruhu se sjíždí mírně dolů( z kopce ). Potom přichází série levotočivých zatáček, ze kterých se opět stoupá nahoru. Zde se zatáčí do leva a nakonec se poslední pravotočivou zatáčkou najíždí na cílovou rovinku.
Mé prvně zajeté časy na už opotřebovaných pneumatikách se pohybovaly okolo 1 min, 4 vteřin a 5 desetin. V další jízdách se mi však povedlo zlepšit časy na úroveň 1 min, 3 sekund a 48 setin. Na 3. až poslední 6. jízdu jsme přezuly na povolené Easykart pneumatiky, na kterých jsem najel ve Vysokém Mýtě několik desítek kol, takže to svědčí o tom, že nejsou nejčerstvější 
. Časy se teď pohybovaly okolo 1 min, 5 sekund a 1 desetiny. V posledních dvou jízdách se mi časy ale povedlo na těch stejných pneumatikách stáhnout na 1 min, 4 vteřiny a 89 setin, což byl můj nejlepší čas. Když přišel konec tréninku na okruhu Steel Ring, tak jsem trať zhodnotil jako skvělou a zábavnou. Jediné, co mě malinko vrtalo hlavou, byla myšlenka o předjíždění na tomto okruhu, jelikož trať je dost klikatá a plná zatáček, zatímco rovinek je málo a jsou krátké. Předjíždění tedy bude muset být možná více agresivnější( přesto s přehledem), nebo se bude muset vyčkávat na zde pravděpodobnou a podstatnou chybu soupeře.
