Po několika týdnech, snad i měsících trénování, přišel čas zajet v půjčovně motokár traťový rekord. Už jsem toho o motokárách věděl mnohem víc, než když jsem na nich začínal. Proto jsem si už pozorně vybíral s jakou motokárou pojedu a v jakém stavu budou pneumatiky na mé motokáře. Mé časy se už teď pohybovaly okolo třiceti tří vteřin. Změnila se i má závodní stopa, což se potvrdilo na zajížděných časech.
Jednoho dne se mi v půjčovně povedl zajet čas okolo 32,50 s, a v tom to přišlo. Přepadla mě nepřekonatelná touha porazit traťový rekord, který v té době byl 32,25 s. Jelikož bylo tenkrát dopoledne, a chtěl jsem rekordu dosáhnout, neodolal jsem a odpoledne jseme vyrazili na autodrom k dalšímu pokusu. Nebyl jsem daleko, ale stejně se mi ani v jednom kole traťový rekord zajet nepovedl, a tak jsem byl samozřejmě naštvaný a zklamaný po to všem nadšení a nadějí z dopoledne. To ale mojí cestu k rekordu neukončilo, touha o jeho pokoření byla stále větší, a proto se ho budu každým dnem stráveným na autodromu snažit porazit.